Sedmnáctiletého Davida, studenta střední školy a nadějného hokejistu, přivedly do Centra komplexní péče v Olomouckém kraji Společnosti Podané ruce obavy jeho otec. Ten již nějaký čas u syna pozoroval zhoršení prospěchu ve škole, nervozitu, napětí a narůstající problémy v komunikaci.
Davidovi rodiče se před nějakým časem rozvedli. Zůstal u otce, se kterým si v posledních měsících příliš nerozuměl. Často docházelo ke slovním konfliktům nejen díky zhoršení jeho výsledků ve škole, ale i v hokejovém týmu, kde byl jinak velmi úspěšný. U sebevědomého a populárního sportovce to dříve nebylo obvyklé. Doma se s otcem a jeho novou partnerkou často hádali. Otec si po nějaké době všiml, že v jejich bytě chybí některé hodnotné věci a udeřil na Davida. Ten se po vyhroceném konfliktu přiznal k problému s hraním automatů a sázením.
Občasným sázením se David a jeho přátelé bavili již delší dobu. Po škole to byl příjemný relax, sportu rozuměli a pár prohraných desetikorun si z brigád a kapesného dovolit mohli. Pak přišlo období, kdy měl David pocit, že se mu nedaří ve škole, ale hlavně ve svém týmu. Přišlo napětí, přestával si věřit. Cesty do sázkových kanceláří a později i heren mu měly zajistit alespoň nějakou rychlou výhru, kdy by se cítil lépe. David bral hraní jako únik z reality, ve které se necítil dobře. Rodiče na něj měli přehnané nároky, a i on sám byl náročný na sebe. Chtěl by mít vlastní odpovědnost, bouřil se a jeho problémy narůstaly. Přišla doba, kdy již kapesné na hraní nestačilo a David proto začal dávat své a později i věci rodičů do zastaváren. V tuto chvíli jeho problém vyšel při jedné z hádek s otcem konečně najevo. David stihl prohrát v hazardu asi 25 000 Kč.
Davidův otec se spojil s odborníky centra, aby společně řešili jejich situaci. První setkání proběhlo společně s Davidem i otcem. Oba souhlasili se spoluprací. David pravidelně docházel na individuální terapie, kde se snažil najít motivaci, jak dělat věci jinak. Postupně si uvědomil, že hazard se pro něj stal místo zábavy formou úniku od velkých nároků v hokeji, od problémů v rodině a doma. Na společných sezeních s Davidem a otcem se podařilo najít způsob, jak spolu mohou o problémech doma mluvit. Davidovi se psychicky ulevilo. Otec na něj také přestal klást nároky na výkon v hokeji a Davida sport začal o to více bavit. Po 6 měsících spolupráce a 5 měsících bez hazardu dosáhl David spokojenějšího života bez přehnané zodpovědnosti a požadavků na výkon. Otec i David pochopili také vliv rodinných komplikací na problémové sázení a už věděli co mají dělat jinak.
